MUDr. Felix Kuba

Velikost textu:

Všichni dávno víme jednu důležitou věc: skoro nic není takové jak se to jeví. Tak například na planetě Zemi se člověk vždycky domníval, že je inteligentnější než delfín, protože toho tolik dokázal (kolo, New York, války atd.). Kdežto delfíni odjakživa nedělali nic jiného, než se mrskali ve vodě a žili si jako prasata v žitě. A naopak – delfíni byli odjakživa přesvědčeni, že jsou daleko inteligentnější než člověk, a to z přesně stejných důvodů.
Zvláštní je, že delfíni už delší dobu věděli o zkáze hrozící planetě Zemi. Podnikli řadu pokusů, aby upozornili lidstvo na nebezpečí. Většina jejich pokusů o komunikaci byla však mylně vykládána jako legrační snaha žďuchat do fotbalových míčů nebo pištěním vymáhat pamlsky. A tak to delfíni nakonec vzdali a krátce před příchodem Vogonů opustili vlastními silami Zemi.
Poslední sdělení delfínů lidem bylo mylně chápáno jako mimořádně dokonalý pokus o dvojité salto vzad skrz kruh, doprovázené pískáním „Praporce s hvězdami a pruhy“. Ve skutečnosti však zpráva zněla: „ Sbohem a dík za všechny ryby“.

Douglas Adams: Stopařův průvodce po Galaxii
(překlad: Jana Hollanová)

Velikost textu:

V Galaxii se právě objevila trhlina. Byla přesně nictinu vteřiny dlouhá, nictinu centimetru široká a měřila spoustu milionů světelných let z jednoho konce na druhý. Když se zavřela, vypadlo z ní množství papírových kloboučků a nafukovacích balónků, které pak volně pluly vesmírem.
Pět divokých Maelstromů událostí zavířilo v splašených poryvech blázniviny a vyvrhlo chodník. Na chodníku leželi Ford Prefect a Arthur Dent. Otvírali a zavírali ústa jako pololeklé ryby. „Tak vidíš,“ vypravil ze sebe zadýchaně Ford, šmátraje po něčem, čeho by se mohl zachytit, protože chodník uháněl třetí rovinou Neznáma. „Říkal jsem ti přece, že něco vymyslím“.
Skutečný vesmír se jim závratně prohnul pod nohama a zmizel. Různé jiné nepravé vesmíry se tiše míhaly kolem nich, jako horské kozy. Prvotní světlo vybuchovalo a rozstřikovalo se v časoprostoru jako kapky jogurtu. Čas rozkvétal, hmota někam zmizela. Nejvyšší prvočíslo se v koutku tiše sloučilo a skrylo se navždy. Vesmír poskočil, ztuhl, zatřepetal se, rozšířil se zúžil v několika nečekaných směrech. Naříkavé kňučení píšťal a smyčců se rozdíravě neslo po větru, hrůzné ryby hřměly oblohou. Arthur a Ford usoudili, že bude jistější zdrhnout, když tu náhle uslyšeli dívčí hlas. Řekl však jen: jedna ku dvěma na stotisící a dále klesá. „Co to bylo za hlas?“ volal Arthur. „Nevím, znělo to jako počet pravděpodobnosti. Myslím, že jsme na nějaké kosmické lodi“. Odpověděl Ford. „Forde“, upozornil Arthur přítele. „Stává se z tebe tučňák! Nech toho prosím tě“. Ford zuřivě čvachtal ve svém rybníčku. „Haló, co jste zač?“ kvákal. Nedá se s tím něco dělat?“
„Uklidněte se prosím“, ozval se zase hlas. „Jste v naprostém bezpečí. Nedejte se znepokojit ničím, co vidíte nebo slyšíte kolem sebe, musíte si odbýt počáteční negativní následky toho, že jste byli zachráněni před jistou smrtí při hladině nepravděpodobnosti jedna ku dvěma na dvě stě sedmdesáti šesti tisíci nebo možná ještě mnohem vyšší. Vítejte na palubě kosmické lodi na nekonečnou nepravděpodobnost Srdce ze zlata.“

Douglas Adams: Stopařův průvodce o Galaxii
(překlad: Jana Hollanová)

Velikost textu:

Náhle zachytili počítačové signály nouzového volání, a vydali se pátrat po jeho zdroji. Malé, ale zjevně nepoškozené kosmické plavidlo třídy Merida tančilo v prázdnotě prazvláštní taneček. Rychlá kontrola počítačem ukázala, že loď je v pořádku, palubní počítač také, jen pilot že je šílený.
„Pološílený, pološílený,“ opravil je dotyčný, když ho běsnícího odnášeli na palubu. Byl to novinář z deníku Siderický denní šťoural. „Měl jsem zpravodajsky pokrýt jeden soudní proces na planetě Argabuthon.“ Řekl jim, když se trochu uklidnil.
„Ten případ,“ vydechl, „teď není podstatný, ale byl tam svědek…svědek…nějaký muž… jménem Prak. Divný člověk, nebylo to sním lehké. Nakonec mu museli dát drogu, aby vypovídal pravdu, pravdomluvnou drogu. „Bezmocně zakoulel očima.“ Ale dali mu jí moc. Dali mu jí hrozně moc!“ Smutně kroutil hlavou ze strany na stranu, oči bolestí obrácené v sloup.
„A když znovu zahájili přelíčení, „vykládal plačtivým šepotem, „požádali Praka o tu nešťastnou věc. Vyzvali ho,“ zmlkl a zachvěl se, „aby řekl pravdu, celou pravdu a nic než pravdu.“
„A co bylo dál?“ zeptal se Zafod.
„Prostě řekl pravdu,“ pravil muž divoce. „A pokud vím, tak ji říká doteď.“ „Podivné, strašné věci…strašné, strašné!“ zaječel. „Strašné věci, nesrozumitelné věci!“ křičel. „Věci, které by dohnaly člověka k šílenství!“

…Když začalo být jasné, co se děje, a že Praka nemůže nikdo zastavit, že se tady vyjevuje pravda ve své absolutní a konečné podobě, byla vyklizena soudní síň.
A nejen vyklizena. Byla dokonce zapečetěna i s Prakem, Kolem ní byly postaveny ocelové stěny a čistě jen pro jistotu byla ještě obehnána ostnatým drátem, plotem nabitým elektřinou a tři armád kolem ní zaujaly pozici. To vše jen proto, aby nikdo nezaslechl, co Prak říká.

… Prak ležel na lavici v soudní síni a lhostejně pokuřoval.
„Mysleli jsme,“ řekl Arthur, „že máte mluvit pravdu, celou pravdu a nic než pravdu.“
„Taky že jsem mluvil, „řekl Prak. „Už jsem skončil. Není to ani zdaleka tolik, jak si lidi představují. Ale placama je to docela legrační.
„Pověz nám o tom,“ vyzval ho Ford.
„Ale vždyť já už si z toho nic nepamatuju,“ mávl rukou Prak.
„Vůbec nic?“ vykoktal Arthur užasle.
„Ne. Jen to. Že nejlepší pasáže se týkaly žab, to si pamatuju. To byste nevěřili některým věcem, co žáby dělají,“ ….

Douglas Adams: Stopařův průvodce o Galaxii
Život, vesmír a vůbec
(překlad: Jana Hollanová)

Velikost textu:

… Fuolornští Ohniví draci byli ve všech zemích planety Brequindy v Avalarském Fothu uctíváni pro svou drsnou krásu, vznešené půvaby a zvyk kousnout každého, kdo je neuctíval. Proč tomu tak bylo?

Odpověď je jednoduchá. Sex. Z nějakého nevyzpytatelného důvodu působí obrovští, oheň dštící magičtí draci, když letí nízko na obloze za měsíční noci, která je i tak nebezpečně sladká a voňavá, téměř nesnesitelně sexy.

Proč to tak je, to by vám romantikou zpitomělí obyvatelé Brequindy v Avalarském Fothu asi nepověděli, a rozhodně by neztráceli čas debatami na toto téma, protože jakmile se na obzoru objevilo hejno Fuolornských Ohnivých draků s hedvábnými křídly a koženými těly, šup, a už polovina Brequinďanů upalovala s druhou polovinou do lesa, aby tam společně strávili rušnou noc bez dechu, a pak se ráno s prvními paprsky úsvitu vynořili celí šťastní a samý úsměv, přičemž dívky tvrdily, velmi roztomile, že jsou stále pannami, byť uzardělými a lepkavými.

Feromony, tvrdí někteří badatelé. Nějaký sonický efekt, domnívají se jiní …

Douglas Adams: Sbohem a dík za ryby
(překlad: jana Hollanová)

Velikost textu:

… Arthurovi se zdálo, že v místnosti vidí nějaký podivný třepetavý stín. Byl to tam nějaký pták? Co to ukrývají v utajeném patře za zatemněným raketovzdorným sklem? Něčí voliéru? Něco se tam zaručeně třepetalo, ale nevypadalo to na ptáka, spíše na díru v prostoru ve tvaru ptáka…

… Pak si všiml plakátu na stěně. Byl na něm symbol připomínající ptáka a nápis: “ Stopařův průvodce po Galaxii, 2. vydání: nejúžasnější věc mezi úžasnými. Brzy se dostane k vám!“. Nic víc …

… „Kdo ksakru jsi?“ mámila z ptáka odpověď Čira. „Jsem Průvodce.“ Odpověděl pták. „V tvém vesmíru jsem tvůj Průvodce“ …

Douglas Adams: Převážně neškodná
(překlad: Jana Hollanová)